Tradice
V poslední době slýcháváme o „tradičních“ bojových systémech z různých stran, ale co doopravdy má znamenat výraz „tradiční bojové umění“? Slovo „tradiční“ najdeme v slovníku cizích slov najít jako slovo odvozené od podstatného jména tradice – souhrn společenských, kulturních a jiných ustálených zvyků, obyčejů, pravidel. Takže máme něco, co už před námi někdo dělal, něco, co není náš vlastní výtvor, ale museli jsme to někde převzít, naučit se apod.
Znamená to také neměnnost a jakési zakonzervování onoho „tradičního“? Je například tradiční čínská kultura pořád to stejné od prvního sjednocení Číny až do pádu císařství v roce 1911? Dá rozum, že ne. Naopak se jedná o nepřetržitý vývoj a změnu, takže pokud chceme odkazovat na některé prvky „tradiční“ kultury, měli bychom také zmínit dobu, ke které se ten či onen fenomén vztahuje. Bojové umění není jiné.
Válka
Od počátku věků se lidé potřebují bránit napadení (vždyť historie lidstva je z většiny historií válek!) a nepřestává se zdokonalovat a přizpůsobovat novým podmínkám a okolnostem. Pokud by se mě někdo snažil nalákat na výuku „tradičního, posledních 150 let nezměněného bojového umění“, řekl bych mu, ať se jde vystavit do muzea, k ničemu jinému by totiž takové umění dobré nebylo.
Realita
Jak mám bránit sebe, nebo někoho blízkého něčím, co 150 let nevidělo světlo (a realitu) světa? Dnešní doba nám svým technickým pokrokem usnadňuje život ve spoustě ohledů, ale některé věci naopak ztěžuje. Lidé dnes nemusí být fyzicky silní aby přežili. Přežívají všichni.
Některým tradičním školám bojového umění se stala nepříjemná věc. Vytratilo se z nich to, co je dělá „bojovými“. Ztratili kontakt s realitou. Mistr XXY před XYW roky to dělal takhle a my to budeme (jako žáci „tradičního“ bojového umění) dělat taky a úplně stejně jako on. Proč?!? Co zajímalo toho příslovečného starého mistra před dvěma stoletími? Aby dělal to stejné co jeho otec nebo učitel? Ne. Potřeboval umět bojovat.
Když systém nefunguje a „bojovníci“ se neumí porvat tak je to „rubbish“ a zahodíme to tam, kam odpadky patří – pryč. Skutečná tradiční bojová umění byla a jsou syntézou zkušeností našich předchůdců, nahromaděných za spousty generací a neustále přizpůsobovaných aktuální době. Kdo zaspí, dostane do nosu (nebo i hůř).
Nikdo netvrdí, že každý, kdo dochází na tréninky bojového umění musí být rváč a mít spoustu zkušeností s bojem na ulici. Vlastně většina lidí doopravdy bojovat nechce.
„Tradiční“ bojová umění v dnešním světě
Může nám tradiční bojové umění poskytnout v dnešní době něco jiného než sebeobranu? Jistě! Spoustu věcí dnes známe, máme vědecké výzkumy a fyziku a teorie. Ale nebojme se použit onu nahromaděnou moudrost předchozích generací. Obzvlášť dnes, v době, kdy víc než kdykoli jindy je potřeba boj sám se sebou, boj s civilizačními chorobami, boj s leností, boj za aktivní, plnohodnotný, spokojený život. A právě s tímto bojem nám tradiční bojové systémy mohou velmi pomoci. Poskytují nám nejen zlepšení pohybových vzorců, tělesné struktury, ale i posílení šlach, svalů, kostí, vůle, zlepšení dýchání a koncentrace, cirkulace krve, rozpohybování zatuhlých kloubů (na jejichž zatuhávání každý den poctivě pracujeme sedavým způsobem života).
Tradiční bojová umění jsou poskládána systematicky, konkrétní styl jako jeden celek, který je tak úžasně koherentní, jedna část podporuje druhou. Síla (posilování) má jasný účel, není to jen bezmyšlenkovitá honba za většími kilogramy na čince bez dalšího významu. Posilujeme pro tzv. funkční sílu, nezbytnou pro fighting, ale také pro každodenní práci, manuální úkony a předcházení zranění a bolestem (kloubů, zad) způsobeným ochablým svalstvem a špatným držením těla. A konečně nám přináší radost, z smysluplného a užitečného pohybu a vědomí možností vlastního těla, aktivní práci na sobě samém. Každý si v rámci jednoho systému může (a musí) najít to,co ho zajímá a jít si za tím, bez ohledu na počáteční obtíže a námahu.
O autorovi: Libor Mattuš, žák Pavla Macka sifu, vedoucí brněnské Hung Kyun pobočky. Studuje obor Kulturní studia Číny na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě tréninku bojového umění se zajímá o silový a kondiční trénink, je certifikovaným instruktorem cvičení s kettlebells systému KB5.
HOME
To už se mi zdá jako krapet přitažené za vlasy… před 150 lety měli lidi jednu hlavu, jedno tělo, dvě ruce a dvě nohy. Stejně jako je máme my teď. Když přišlo na boj holýma rukama, tak mě mohl praštit, kopnout, strhnout… atd. V čem je to jiné od dnešní doby? Proč by 150 let nezměněný bojový styl byl vhodný leda tak do muzea? Ono se dnes pere jinak? Pochopil bych to, kdyby soupeři z očí lítaly lasery, ale jinak se domnívám, že mě nějaký diskotékový krvežíznivec ubalí normální pěsťovku, která se od rány, jež bych obdržel od čínského sedláka před 150 lety po tom, co bych mu pohaněl kozy (myslím zvíře) – nijak nelišila. Ergo ani obrana před tou ránou se nemusí nijak lišit a nemusím hned vymýšlet něco nového. Základní problém škol tradičních bojových umění je v tom, že před 150 lety jejich mistr dělal ABC každý den třikrát dokola. Dnešní adept bojových umění ale dělá AC jednou týdně, takže se pak nemůže divit, že mu to nefunguje.
Moc nerozumím tomu, proč některé tradiční školy, podle videíí např. Sifu Macka, nebo Sifu Rzounka, začínají zapojovat víc a víc sparingů, boje v rukavicích atd. Přijde mi že se tak tradiční nácviky technik vytrácí a zapojují se nové a nové poznatky např. z MMA… Tímto způsobem za pár desítek let nebude nikdo bojová umění cvičit tradičním způsobem, a bude se cvičit pouze jakýsi mix všeho co je ´´funkční´´.. až se na prapůvodní techniky úplně zapomene..to je myslím škoda…
Víťa
Jsem stejneho nazoru jako prvni nesouhlas, vidim to uplne stejne a jeste k tomu chci dodat ze tehdy pred 150 lety byla tak divoka doba a boj o zivot jaky nikdo z nas uz ani nezna mozna si ani nedovede predstavit a proto si myslim ze prave bojove umeni bylo sakra ucinne ( muselo byt pokud chtel clovek zit ) a bylo taky sakra proverene ve spouste vilozene realnych situacich a v te dobe se mohlo vyvijet ( a ne ze si ho upravil kazdy jouda jak se mu zlibilo a okecaval to, mrtvoly asi k tomu nemeli prostor ), dnes uz pouze degeneruje ( a ne ze se vyviji ) a prizpusobuje soucasnosti protoze jaka je ta soucasnost? vetsi bezpecnost, pohodlnost, lenost, zakony… to se ucit nepotrebuji. nazor obycejneho Jury dekuji.
Skok do výšky ped 150 lety a dnes? Telefon před 15 lety a dnes? DStejné, jiné, degenerace nebo vývoj? Nejde jen o to „co“ cvičit, ale „jak“ cvičit, nejde o to,co bylo před 150 lety, ale o to, co je dnes. Je hezké, že se slavní mistř minulosti dokázali ubránit, ale dokážete to vy, dnes, teď a tady? Rukavice, sparring apod. jsou jen pomůcky – kdyby je měli před 150 lety, používali by je taktéž.
Jaka tradicni bojova umeni? … ve smyslu stovky let nezmenena, jednim clovekem vymyslena a dodnes takto zakonzervovane predavana metodika.
Bylo tohle vubec nekdy? Existuje v tomto smyslu vubec nejake bojove umeni? Nebo jsou to jen reklamni (in)triky, ruznejch filutu?
Tomu frajerovi vyborne chodila savle, tenhle byl dobrej v zapase, tamten zase … a jinej prisel a mixnul si vse od kazdeho. Pak se do te rodiny prizenil jinej borec a prinesl tam neco z jejich „rodinneho“ bojoveho umeni … Jeden frajer byl levej na kopy, tak je vypustil.
To je ta tradice o ktere se bavime, to je ta „cistota“ tradicnich stylu? Ze si kazdej mixnul, co se mu hodilo a s cim se mu to hodilo! … a trumpetky se u pc po 150 letech prou o nejake „tradici“
Blamaz, obet blamaze a neochota si priznat, ze jsem nalitnul reklamnimu triku … chce to koule si priznat, ze i „JA“ jsem si nabehnul, misto nekonecneho obhajovani naprosto neobhajitelnych idiocii.
MUPI MUP
No jo, je to tak:)
Kdybych se chtěl jenom umět bránit, tak se učím svatou čtveřici – box+pepřák+teleskop+pistole. Jednoduché. Jak uvedl kolega výše, lidi se vlastně nechtějí učit bránit a tak dělají něco mezi sebeobranou a bojovým uměním co vypadá jako nejlepší sebeobrana na světě, ale nestačí to a ještě mají za pár let problémy s koordinací. Jestli mají tradiční b.u. něco vymakaného, tak systém výuky koordinace. Ze začátku to trvá malino déle, ale pak ten tradiční systém má šanci předjet ty ostatní.Jenže zase není čas, protože je toho hodně a výsledek je zase poloviční, takže jsme tam, kde jsme byli.Před 100 lety nerozlišovali sebeobranu a bojové umění, cvičili co bylo potřeba a hlavně co kdo vymyslel nebo předal a toho nebylo moc.Teoreticky to nestačilo, ale neměli TV a FB, tak to dřeli min 3h denně.Potom fungovalo všechno
Svatá pravda